MŮJ ŽIVOT JE STROM KOŘENÍCÍ V TÉTO POUŠTI,

JEHOŽ KMEN BIJE PŘÍBOJ A KORUNU ŠLEHAJÍ VĚTRY

Je čas. Čas vydat se na cestu.

Nechat staré zemřít a zrodit nové.

 

Každý rok se na jaře vydáváme na pěší pouť Saharou. Právě vzniká další skupina poutníků a pokud Tě poušť volá, je možné se k nám přidat.

Budeme chodit s karavanou bosí po dunách, spát v náruči Země přímo pod hvězdami, zpívat u ohně, jíst společné jídlo, sdílet v kruhu, zpracovávat témata, která se vynoří a pobývat tři dny a tři noci každý sám se sebou v samotě a půstu uprostřed Sahary.

Pouť saharskou pouští je rituál cesty do nitra, kde můžeme odložit všechno, co se má a musí a být opravdu sami sebou. Je to způsob jak prožít a přijmout všechny části sebe sama a stát se celistvějšími. Je to modlitba o vizi pro nadcházející etapu našeho života. Je to cesta k duši, k našemu jedinečnému místu na tomto světě a jeho vyjádření skrze naše talenty a dary. Je to místo, kde můžeme v bezpečném prostředí pouště a kruhu procítit, co už nám v životě neslouží a je čas to oplakat a nechat zemřít, aby se mohlo narodit to nové, co se chce v našem životě dít.

Pouť je mystérium, cesta do neznáma, která nás vede k sobě domů.

Sahara mi dala víru a vědomí skutečnosti, že všechny mé stopy „poutníka“, vycházející z mého srdce, stopy vycházející z hloubky mé duše, které v písku s každým fouknutím větru mizely…ve mě, v nás a pro nás navždy zůstávají. Jak moc blízko jsou u sebe život a smrt, nekonečný prostor, láska, přítomnost a zároveň lehkost pomíjivosti, aby se vytvořil prostor pro vše nové.

Eva MartišováInvestiční specialistka, účastnice poutě v březnu 2018

Tato cesta byla každopádně jiná. Z jiných cest jsem si přivezla fotky, suvenýr a vzpomínku na exotická místa. Saharu jsem si přivezla v srdci. Přesypávám se pomalu a už na sebe nespěchám. Když někde vidím nepříjemné lidi, tak vím, že je to jen jejich bouře, která se potřebuje přesypat v emocích a slovech. Není to moje a poděkuji jim, že mi ukazují, jaká být nechci.

Olga BuškováDesignérka, účastnice poutě v březnu 2018